Pár slov .... o některých obrazech z výstavy v Ječné. Za vhodné považuji zmínit se o malé sérii obrazů, které vznikly za mého pobytu v Chorvatsku - konkrétně na Istrii. Poloostrov omývá čisté moře, které je samo o sobě dostatečnou inspirací. Toto téma jsem však tentokrát odsunula a vynechala jsem i četné antické památky. To, co mě nenechávalo v klidu jsou tak běžné - "obyčejné věci", kterých si většinou všimneme jen jednou, přijmeme fakt, že existují a více jim pozornost nevěnujeme. Jedna z těch "věcí" je istrijská půda - země - zemina, jak kdo chce. Fascinuje mě její barva. Siena pálená - s touto barvou jsou si velmi podobné a kromě toho je poměrně nepoddajná. Pokud jsou dlouho sucha, změní se téměř v kámen. Po vydatném dešti je mazlavá. Nebylo možné nevyzkoušet ji na bílém plátně. Byl to přesně ten okamžik, jako když má malé dítě v ruce pastelku a stojí před velkou bílou zdí a postará se o to, aby bílou nezůstala. I já jsem musela. Stala se základem mých dvou obrazů "Barvy Istrie" a "Osud oliv". Jednoduše tam patří.

      A few words .....about some of the paintings from the exhibition in Ječná. I would like to mention a small series of works created during my stay in Croatia, specifically in Istria. The peninsula is surrounded by a clear sea, which is inspiring on its own. This time, however, I set this theme aside, as well as the many ancient monuments. What caught my attention were rather ordinary things – the kind we usually notice only once and then stop paying attention to. One of these "things" is the Istrian soil. I am fascinated by its color. It resembles burnt sienna, and at the same time it is quite resistant. During long periods of drought, it becomes almost like stone. After heavy rain, it turns soft and sticky. I couldn't resist trying it on a white canvas. It felt like the moment when a child holds a crayon and stands in front of a large white wall, unable to leave it untouched. I felt the same need. This soil became the basis of my paintings "Colors of Istria" and "Fate of Olives". It simply belongs there.

"Ve větvích" - obraz byl opravdu namalován spadlými starými větvemi. Nebylo to zdaleka tak jednoduché, jak to vypadá. Neposlouchají! "Zkrotit" je na chvíli, kdy jsem se s nimi dotkla plátna byl pokaždé dílem náhody. Každý pohyb větví vedený po plátně se dá opravdu považovat za překvapení. Už jen ten fakt, že větev jako materiál není schopna pojmout do své struktury větší množství barvy, tak je nutné se spoléhat na to, že si musím vystačit se stopou na jedno namočení. A proto se proces opakuje častěji, než malování klasickým štětcem. Obraz se tedy vlastně skládá z velkého množství krátkých momentů, přičemž je každý jiný. Spontaneitu rozhodně tedy nepostrádá.

"In the Branches" – this painting was truly created using fallen, old branches.
It was far from as simple as it might seem. They don't cooperate. To "control" them, even for a brief moment when they touched the canvas, was always a matter of chance. Every movement of a branch across the canvas became a small surprise. A branch, as a tool, cannot hold much paint, so I had to rely on a single trace with each dip. Because of that, the process had to be repeated much more often than with a traditional brush. The painting is therefore made up of many short moments, each one different. It certainly does not lack spontaneity.

"Pravda a Lež" - pracovní název obrazu je "panenky". Téma pravdy a lži jsem chtěla zpracovat téměř čtyřicet let. Opakovaně jsem zavrhovala nápady jeden za druhým, ať už byly promyšlené, nebo spontánní. Všechny nápady mi ale časem připadaly nedostačující. A proč právě panenky? Vlastně je jen jedna. Kamarádka, která panenky sbírá tuto někde dostala a chtěla jí opravit, protože čas na ní zapracoval a panenka se začala loupat. Byla jsem požádána, zda bych se nepokusila ji nějak opravit, což obnášelo odstranit původní lak. Ne všechno se podařilo sundat a já si ji odvezla domů posadila na stůl do svého malého světa a …….najednou to tam bylo. Panenku jsem nakonec dostala darem, pojmenovala jsem ji Nána a šlo se na věc. Takže proč panenky? Protože jsou s námi obě, pravda i lež od dětství. Proč tak oprýskané? Jsou staré jako lidstvo samo. Stejné jsou proto, že je velmi často těžké je od sebe rozeznat. A pavučina na kouli mezi nimi - v dnešním světě webů……takže tak nějak. To je příběh jedné Nány, která se stala modelkou.

"Truth and Lie" – the working title of this painting was "Dolls." I had wanted to explore the theme of truth and lie for almost forty years. I kept rejecting one idea after another, whether carefully planned or spontaneous. In time, all of them felt insufficient. Why dolls? In fact, there was only one. A friend who collects dolls received it somewhere and wanted to restore it, as time had taken its toll and the surface had started to peel. I was asked to try to repair it, which meant removing the original varnish. Not everything could be removed, so I took the doll home and placed it on a table in my small world… and suddenly, it was there. I eventually received the doll as a gift, named her Nána, and began to work. So why dolls? Because both truth and lie are with us from childhood. Why are they so worn? Because they are as old as humanity itself. Why do they look the same? Because it is often difficult to tell them apart. And the web between them – in today's world of networks… it speaks for itself. This is the story of one Nána, who became a model.

Obrazy s Tiffany technikou - jedná se čtyři obrazy: "…A pak že nerostou + Jednoduše nejlepší + Koule + Divoké květy".

S technikou Tiffany koketuji jen v soukromí, rozhodně se tím neživím a ani nebudu, to přenechám šikovnějším, ale občas zatoužím "něco si vyrobit". Vždycky mě lákaly kombinace jak různých technik, tak i materiálů, takže pro mě to byl jen logický krok, který v mé tvorbě musel přijít. Určitě toto experimentování nekončí, přijdou další. 

Paintings using the Tiffany technique
This is a set of four works: "…And They Say They Don't Grow + Simply the Best + Sphere + Wild Flowers."I explore the Tiffany technique only in a personal way. I don't make a living from it, and I don't intend to – I leave that to those more skilled. Still, from time to time I feel the need to create something with my hands. I have always been drawn to combining different techniques and materials, so this felt like a natural step in my work. This kind of experimentation is not over – there will be more to come.