Pár slov .... o některých obrazech z výstavy v Ječné. Za vhodné považuji zmínit se o malé sérii obrazů, které vznikly za mého pobytu v Chorvatsku - konkrétně na Istrii. Poloostrov omývá čisté moře, které je samo o sobě dostatečnou inspirací. Toto téma jsem však tentokrát odsunula a vynechala jsem i četné antické památky. To, co mě nenechávalo v klidu jsou tak běžné - "obyčejné věci", kterých si většinou všimneme jen jednou, přijmeme fakt, že existují a více jim pozornost nevěnujeme. Jedna z těch "věcí" je istrijská půda - země - zemina, jak kdo chce. Fascinuje mě její barva. Siena pálená - s touto barvou jsou si velmi podobné a kromě toho je poměrně nepoddajná. Pokud jsou dlouho sucha, změní se téměř v kámen. Po vydatném dešti je mazlavá. Nebylo možné nevyzkoušet ji na bílém plátně. Byl to přesně ten okamžik, jako když má malé dítě v ruce pastelku a stojí před velkou bílou zdí a postará se o to, aby bílou nezůstala. I já jsem musela. Stala se základem mých dvou obrazů "Barvy Istrie" a "Osud oliv". Jednoduše tam patří.

"Ve větvích" - obraz byl opravdu namalován spadlými starými větvemi. Nebylo to zdaleka tak jednoduché, jak to vypadá. Neposlouchají! "Zkrotit" je na chvíli, kdy jsem se s nimi dotkla plátna byl pokaždé dílem náhody. Každý pohyb větví vedený po plátně se dá opravdu považovat za překvapení. Už jen ten fakt, že větev jako materiál není schopna pojmout do své struktury větší množství barvy, tak je nutné se spoléhat na to, že si musím vystačit se stopou na jedno namočení. A proto se proces opakuje častěji, než malování klasickým štětcem. Obraz se tedy vlastně skládá z velkého množství krátkých momentů, přičemž je každý jiný. Spontaneitu rozhodně tedy nepostrádá.

"Pravda a Lež" - pracovní název obrazu je "panenky". Téma pravdy a lži jsem chtěla zpracovat téměř čtyřicet let. Opakovaně jsem zavrhovala nápady jeden za druhým, ať už byly promyšlené, nebo spontánní. Všechny nápady mi ale časem připadaly nedostačující. A proč právě panenky? Vlastně je jen jedna. Kamarádka, která panenky sbírá tuto někde dostala a chtěla jí opravit, protože čas na ní zapracoval a panenka se začala loupat. Byla jsem požádána, zda bych se nepokusila ji nějak opravit, což obnášelo odstranit původní lak. Ne všechno se podařilo sundat a já si ji odvezla domů posadila na stůl do svého malého světa a …….najednou to tam bylo. Panenku jsem nakonec dostala darem, pojmenovala jsem ji Nána a šlo se na věc. Takže proč panenky? Protože jsou s námi obě, pravda i lež od dětství. Proč tak oprýskané? Jsou staré jako lidstvo samo. Stejné jsou proto, že je velmi často těžké je od sebe rozeznat. A pavučina na kouli mezi nimi - v dnešním světě webů……takže tak nějak. To je příběh jedné Nány, která se stala modelkou.

Obrazy s Tiffany technikou - jedná se čtyři obrazy: "…A pak že nerostou + Jednoduše nejlepší + Koule + Divoké květy". S technikou Tiffany koketuji jen v soukromí, rozhodně se tím neživím a ani nebudu, to přenechám šikovnějším, ale občas zatoužím "něco si vyrobit". Vždycky mě lákaly kombinace jak různých technik, tak i materiálů, takže pro mě to byl jen logický krok, který v mé tvorbě musel přijít. Určitě toto experimentování nekončí, přijdou další.